Jak již bylo psáno v předešlých příspěvcích, bylo jasné, že dnes v noci bude bojovka. Na rozdíl od minulého planého poplachu jsme včera, vědouce na sto procent, že bojovka bude, byly naprosto v klidu a dokonce se nám i podařilo usnout. Dvacet rozrušených dětí běhajících po chodbě ve snaze najít baterku a obléci si ve spěchu bundu to ale dokáže rychle změnit - probudily jsme se.
Letošní management udělal oproti loňsku velký pokrok a tak nebylo nutné čekat na startu, až všichni odejdou asi hodinu a půl (chodíme poslední), ale mohly jsme zůstat v postelích, než pro nás začala "těžší verze".
Vyplížili jsme se z budovy a šli potemnělými loukami podél okolních lesů a všemožnými oklikami na začátek trasy (museli jsme jít okolo, na trase ještě probíhala bojovka pro mladší).
Přišli jsme na místo. Byly nám odebrány baterky, ale vzápětí nám je zase vrátili po zjištění, že baterka nás alespoň trochu prozradí (padouši vidí ve tmě stejně špatně jako my). Vyráželi jsme po pěti minutách. Cesta vedla po louce podél lesa a dál prostředkem pole, kde nikdo nebyl. Následně se zatočilo na cestu mezi dvěma alejemi stromů, kde se napětí začalo stupňovat, jelikož to bylo po dvou třetinách cesty, a pořád nikde nikdo.
Alej byla strašidelná, kameny na nečekaných místech. Posledních dvacet metrů skrývalo všechny superpadouchy. Každého postrašili trochu jinak, já jsem měla baterku vypnutou, takže mi jejich tváře unikly...
Nakonec se vyšlo k rybníku a potom šel každý zpátky na ubytovnu podělit se o zážitky.
S bojovkou byli všichni spokojeni (někteří se báli více, jiní méně), čekáme, co bude příští rok.
Teri
Žádné komentáře:
Okomentovat