Vzhledem k tomu, že psaní blogu končí někdy v devět večer a popisuje to, co se stalo od doby, kdy jsme vstali, zůstává velká část dne (nebo spíše noci) nepopsána. Přinášíme vám sice denně informace o tom, že jsme vstali v tentýž čas, jako včera, zpravujeme vás o počtu zrníček v melounu, jenž byl ke svačině (i dnes), ale ochuzujeme vás o neméně zajímavé příhody, které se odehrávají později večer.
Jako každý rok, i letos očekáváme bojovku, ve které se po většinu času všichni nejvíce děsí zvuku vlastních kroků a kužele světla z baterky. Vzhledem k tomu, že ještě nebyla, připadala možnost na včerejší a dnešní (z dneška na zítřek) noc.
Co se tedy včera večer dělo?
Na rozdíl od jiných dní jsme byli zahnáni do postelí s úderem desáté, což sice je čas večerky, ale všechny předchozí dny to byla doba pomalého odsunu od počítačů a začátek nekonečného brouzdání mezi umývárnou a pokojem. Včera už bylo v deset ticho a vedoucí postávali na chodbě, snažíce se zahnat všechny opozdilce na kutě.
Následně byla ohlášena pozdější snídaně (tedy ta dnešní) a to na půl devátou. Člověk si logicky pomyslí, že pokud má spát ráno déle, bude kompenzovat to, že někdy během noci spát nebude. Jinými slovy - bude bojovka.
Začala nepatrná panika a vedoucí odešli na poradu.
Je těžké snažit se spát, když je člověk nervózní a čeká, kdy bude vzbuzen. Noční klid narušily tři neskutečné rány (nejspíš dveří), což bylo poměrně znepokojující. Začaly se nám třást dveře, asi průvanem...
Usnuly jsme. Ve 3:07 ráno se ozvalo klepání na okno, které nás probudilo, nejspíš pštros (ano, dole v ohradě jsou dva pštrosi)...
Po probuzení za pět minut půl deváté jsme s radostí zjistily, že bojovka se nekonala. Je pravda, že strach má velké oči a že když se člověk bojí, i hluchý slyší podezřelé zvuky (a taky, že polovina tábora nevnímala a byla zcela vklidu), ale nic není náhoda a rozhodně alespoň polovina z tohoto textu byla skutečností.
Bojovka očekávána i nadále a to dnes v noci, další zprávy až večer (spíš zítra ráno).
Teri
Žádné komentáře:
Okomentovat